Tři „nej“ problémy zdravotnictví

FacebookTwitterGoogleLinkedIn


Odpověď na otázku Medical Tribune:

Zdravotnictví je nejen u nás předmětem politických hrátek. Politici, kteří rozhodují, nevychází z potřeb občanů, pacientů a zdravotnictví, ale ze svých populistických a nerealistických slibů voličům. Rozhodování vychází z reality, ale ne z reality odborné, ale z reality politické. Pokud mám vybrat tři problémy z mnoha, vybírám nedostatečné financování, plýtvání a nedostatek koordinace a nedokončenou privatizaci.

Naše zdravotnictví je dlouhodobě podfinancováno, potřebuje více peněz. Nestačí drobné symbolické „přisypávání“, jak jsme toho každoročně svědky. Potřebujeme skokově zvýšit rozpočet zdravotnictví. Nemohou to být veřejné prostředky, protože veřejné rozpočty jsou díky dalším populistickým rozhodnutím již tak přetíženy.

Do zdravotnictví je třeba legálně vpustit prostředky soukromé. Jsou to finanční prostředky pacientů a finanční prostředky investorů. Pro vstup financí občanů je nezbytné stanovit tzv „nárok“, tedy určit, co je hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, a umožnit občanům legálně nakupovat to, co hrazeno není. Pro vstup financí investorů je nezbytné zahrnout do kalkulace úhrad zdravotní péče přiměřený zisk. V současné době nejsou do úhrad zahrnuty ani investice ani zisk, což vede k nezdravé a nesystémové závislosti rozvoje zdravotnických zařízení na dotacích – opět  z veřejných rozpočtů.

Druhým problémem je naprosto nedostatečná koordinace a návaznost zdravotní péče. Nejsou dodržovány základní principy subsidiarity, specialisté vyšetřují a léčí pacienty, které by mohli léčit praktici, v nemocnicích se léčí pacienti, kteří by se mohli léčit ambulantně, pacienti jsou opakovaně a zbytečně vyšetřováni a paralelně léčeni více lékaři současně nebo po sobě bez návaznosti a bez předávání informací. Už před deseti lety jsme měli i přes odpor některých poskytovatelů zavést efektivní systém sdílení a předávání zdravotních informací a důrazně prosazovat principy subsidiarity a návaznosti zdravotní péče.

Třetí, a zdaleka ne poslední problém vidím v nedokončené privatizaci zdravotnických zařízení. Nemocnice vlastněné dosud státem, kraji či obcemi, jsou opakovanými dotacemi a „odmazáváním dluhů“ z veřejných prostředků udržovány v neefektivní struktuře, z ryze politických důvodů je dlouhodobě blokována jejich restrukturalizace, nabízená péče neodpovídá skutečným potřebám občanů a pojištěnců, a to vše za peníze daňových poplatníků. Erárem neustále dotované nemocnice za naše společné peníze nekale konkurují soukromým zdravotnickým zařízením a blokují potřebné změny v nabídce služeb občanům.

FacebookTwitterGoogleLinkedIn