Elektronické zdravotnictví v ČR, říjen 2019

FacebookTwitterGoogleLinkedIn


Elektronizace či digitalizace je jedním z nejfrekventovanějších termínů nejen ve zdravotnictví. Více či méně přínosné a více či méně srozumitelné plány na elektronizaci nás obklopují doslova na každém kroku a jsou bezpochyby fenoménem posledních let.

Co vlastně rozumíme pod pojmem elektronické zdravotnictví? Rozhodně to není jiné, paralelní zdravotnictví k tomu nám dobře známému, představovanému lékaři, sestřičkami, ordinacemi a nemocnicemi.

Dobře srozumitelným přístupem je definovat elektronické zdravotnictví jako využívání informačních a komunikačních technologií (dále ICT) při poskytování zdravotních služeb, ještě lépe při péči o zdraví – víme totiž, že samotné zdravotnictví se na zdraví populace podílí menším dílem a tak péče o zdraví zdravotnictví výrazně přesahuje.

Ve zdravotnictví můžeme pro přehlednost rozdělit využívání ICT do tří základních oblastí:(1) diagnostické a terapeutické přístroje, (2) telemedicína a (3) práce s informacemi.

První z nich je ICT jako součást diagnostických a terapeutických technologií. Prakticky každý jen trochu složitější přístroj či zařízení, které při zdravotní péči používáme, obsahuje nějaké informační technologie. Vzhledem k tomu, že se v tomto případě jedná o zdravotnické prostředky, oprávněně na ně klademe zvýšené požadavky na bezpečnost a spolehlivost. Jsou regulovány speciální evropskou i českou legislativou. Kromě jiného se diskutují pravidla pro zařazení software a aplikací mezi zdravotnické prostředky i pravidla zacházení s citlivými osobními údaji právě při práci s diagnostickými a terapeutickými přístroji.

Druhou oblastí elektronického zdravotnictví je oblast telemedicíny. Zjednodušeně jde o služby využívající vzdálený přístup. Pro přehlednost je opět můžeme rozdělit na (a) vzdálené konzultace mezi lékařem a pacientem, (b) vzdálené konzultace mezi zdravotníky, (c) telemonitoring – přenos dat od pacienta ke zdravotníkovi a (d) přenos dat mezi zdravotníky

Telemedicína je dynamicky se rozvíjející oblastí, její regulace se vyvíjí v těsném závěsu za rozvojem technologií a služeb. Rozvoj služeb telemedicíny je podporován novými možnostmi technologií, narůstající připraveností občanů i zdravotníků s technologiemi pracovat, a současně i klesající dostupnosti klasických zdravotních služeb. Telemedicíně bude třeba věnovat samostatný článek.

Třetí oblastí, o které se současně v souvislosti s digitalizací zdravotnictví hovoří nejvíce, je práce s informacemi. Do této oblasti patří například informace o péči o zdraví pro veřejnost, vedení zdravotnické dokumentace, sdílení a předávání zdravotních informací, elektronický recept a nově i elektronická neschopenka a další rozvíjející se služby.

Péče o zdraví mimo zdravotnictví ovlivňuje naše zdraví nejvíce. Zdraví ovlivňují nejen genetické vrozené disposice (které popravdě mnoho neovlivníme), ale i prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme a životní styl, kterým žijeme. Zájem o péči o zdraví stoupá tak, jak stoupá vzdělanost naší společnosti. Informace o zdraví najdeme na každém rohu, v každých novinách, v každém časopise, v rozhlase, televizi i na webu. Ne všechny informace jsou však správné a pravdivé. Zvláště na webu včetně sociálních sítí s jejich anonymitou se setkáváme s velkým množstvím informací zkreslených, nepravdivých a to často vědomě a cíleně.

Z pohledu péče o zdraví a odpovědnosti státu i samotných poskytovatelů zdravotních služeb je logické, že se snažíme nabídnout občanům pravdivé a užitečné informace o péči o zdraví v dostupné a srozumitelné formě. Není jednoduché garantované informace vytvářet, publikovat a aktualizovat. Pracuje na tom ministerstvo zdravotnictví v rámci přípravy národního zdravotního portálu. Jednou z prvních oblastí jsou informace o očkování, jeho významu, prospěšnosti a bezpečnosti.

Nikdo nepochybuje o tom, že správné nakládání se zdravotnickou dokumentací, nebo ještě lépe s informacemi při poskytování zdravotní péče, je nezbytnou součástí kvalitní a bezpečné zdravotní péče. Informace mají velkou cenu. Současné zdravotnictví vytváří velké množství informací. Má-li být zdravotní péče skutečně bezpečná a kvalitní, je potřeba zajistit, aby všechny dostupné informace byly vždy k disposici lékaři i pacientovi, kteří spolu rozhodují o dalším postupu, o dalším vyšetřování či léčení. S dnešními možnostmi je neomluvitelné, pokud lékař rozhodne špatně, protože neznal informace, které již o pacientovi známe. Pro příklad: lékař rozhodne o provedení kolonoskopie, protože neví, že byla provedena jinde před týdnem nebo nezná její výsledky; pediatr nasadí antibiotika, protože neví, že jiný lékař stejná antibiotika nasadil před týdnem bez efektu. Příkladů najdeme hodně, více či ještě více závažných.

Způsob poskytování zdravotní péče se rychle mění. Zatímco před několika desetiletími o pacienta pečoval obvykle jeden lékař, dnes se na péči podílí mnoho specialistů, kteří nejen spolu nekomunikují, ale často se ani neznají a neví o sobě. To spolu se svobodnou volbou lékaře, které se pacienti v ČR těší, akcentuje potřebu zdravotní informace předávat a sdílet, prostě zařídit, aby byly všechny informace ve správný čas na správném místě a sloužily jako podklad pro správná rozhodnutí.

Základem je vedení zdravotnické dokumentace v elektronické formě. Ve zdravotnické dokumentaci je většina informací, které potřebujeme. Pokud lékař vede svou zdravotnickou dokumentaci perem na papíře, je její předávání velmi obtížné a sdílení téměř nemožné. Zdravotnickou dokumentaci vedenou elektronicky můžeme mnohem lépe nejen vytvářet, ale také ukládat, třídit, analyzovat, vyhledávat v ní, archivovat a nakonec i likvidovat, skartovat. Elektronickou zdravotnickou dokumentaci můžeme také sdílet a předávat tomu, komu je třeba. Pro vedení zdravotnické dokumentace je třeba vytvořit odpovídající podmínky. Její vedení musí být bezpečné a spolehlivé, současně nesmí být pro lékaře příliš komplikované.

Cíl i cesta jsou jasné, potřebujeme však také jasná pravidla a nástroje. S jejich použitím je předávání a sdílení zdravotních informací nejen možné, ale i bezpečné. Součástí těchto pravidel jsou i pravidla na ochranu osobních informací, která nově od roku 2016 artikuluje obecné nařízení EU známé pod zkratkou GDPR. Obecné nařízení obsahuje jasné cíle, jejich naplnění nechává na každém jednotlivém správci osobních údajů. GDPR je užitečnou normou, protože dává správcům jistotu, že s citlivými daty pacientů pracují správně, chrání je před zničením, ztrátou, poškozením, před pozměněním i před neoprávněným přístupem. Zajímavou a důležitou oblastí je takzvané sekundární využívání zdravotních informací, zejména ve vědě a výzkumu a pro řízení zdravotnictví.

Správná aplikace GDPR ve zdravotnictví je současně vekou výzvou, je kolem ní mnoho nejistoty a pochybností, a to ve všech evropských zemích. ČR se podílí na evropských projektech, směřujících k vyjasňování těchto pochybností a hledání nejlepších cest, jak požadavky GDPR ve zdravotnictví nejlépe naplnit. Na prvním místě však je potřeba se GDPR neděsit, zamyslet se nad tím, jak s informacemi zacházíme, respektovat lékařské tajemství a informace pacientů chránit – naši pacienti mají plné právo očekávat, že budeme důstojně a odpovědně zacházet s tajemstvím, se kterým se nám svěřují.

Do oblasti elektronického zdravotnictví spadají také registry. Máme obecné registry veřejné správy i registry zdravotnické. Patří mezi ně registry obyvatel a osob, vedené státem, registry pojištěnců, které vedou zdravotní pojišťovny, registry zdravotnických zařízení, zdravotnických pracovníků i zdravotních služeb, vedené UZIS, registry členů vedené profesními komorami a dalšími organizacemi. Zvláštní místo zaujímají registry zaměřené na konkrétní zdravotní situace, třeba registr onkologický, registr kloubních náhrad a další. Nenaplněným úkolem zůstává provázání těchto registrů a především jejich praktické využívání.

Konkrétní praktickou aplikací jsou elektronické recepty. Před jejich zavedením v roce 2018 jsme prožili komplikované období naplněné odporem k nim. Příčinou bylo zejména násilné zavedení, nedostatečné vysvětlení, komplikované získávání potřebných certifikátů a plnění dalších technických podmínek a především chybějící konkrétní, pro pacienta  a lékaře srozumitelné a prospěšné využití. Pokud elektronické recepty nebyly doplněny nástroji pro podporu rozhodování lékařů a přístup pacientů, zůstávají pouze elegantním a užitečným administrativním nástrojem. I tak jsme je přijali, zvykli si na ně a rádi je užíváme – my lékař i naši pacienti. Díky přijetí novely zákona bude brzy možné, aby lékaři využívali informace z receptů jiných lékařů a tak očekáváme, že se budou postupně objevovat aplikace skutečně efektivně podporující rozhodování lékařů při preskripci. Třeba nás mile překvapí konkrétní příklady využívání umělé inteligence.

Od ledna 2020 budeme využívat elektronickou neschopenku. Tento nový nástroj má administrativní využití. Jde v zásadě o nový způsob komunikace mezi pacientem, lékařem, zaměstnavatele a správou sociálního zabezpečení ve věci dočasné pracovní neschopnosti. Elektronická neschopenka bude sloužit zejména těm lékařům, kteří vystavují neschopenky často. Obavy budoucích uživatelů vyvolává především absence přechodného období či možnosti vyzkoušet si práci s elektronickou neschopenkou před zahájením ostrého provozu. Pochybnosti vyvolává i nutnost paralelního vystavování papírového potvrzení pro pacienta, při každé činnosti s elektronickou neschopenkou, s vlastnoručním podpisem lékaře a razítkem – to nám do digitálního světa zase tak moc nezapadá. Přesto očekávám, že si na neschopenku zvykneme stejně jako jsme si zvykli na recept a bude nám užitečná.

Jako jedna z prvních zemí v EU jsme zavedli do české legislativy takzvaný souhrn o pacientovi. V EU je znám jako Patient Summary. Je zakotven v nepřímé novele zákona o zdravotních službách přijaté bez větší odborné diskuse v rámci zákona o zpracování osobních údajů. Patient Summary je definovaná sada základních zdravotních informací, kterou si mohou zdravotnická zařízení mezi sebou, bez souhlasu pacienta, předávat, pokud mu poskytují zdravotní péči, a to i (nebo dle textu zákona především?) přeshraničně, tedy mezi jednotlivými zeměmi.

V praxi (budoucí ale reálné) tak český turista onemocní na dovolené, navštíví praktického lékaře v Chorvatsku, a ten si prostřednictví elektronické aplikace vyžádá tyto definované informace o pacientovi od českých zdravotnických zařízení, a obdrží je v chorvatském jazyce. Zapojení českých zdravotnických zařízení do tohoto systému je zatím dobrovolné, čekáme na novelu vyhlášky o zdravotnické dokumentaci, která upřesní pravidla.

Další očekávanou službou je elektronická žádanka, jak o vyšetření prováděná komplementem, tak o konsiliární vyšetření či převzetí pacienta do péče. Diskuse o elektronické žádance jsou na samém počátku. Je zřejmé, že taková služba přinese mnoho užitečného jak pro kvalitu zdravotní péče, tak pro efektivní využíván zdrojů – lidských i přístrojových kapacit stejně jako prostředků veřejného zdravotního pojištění.

V rámci projektů EU se podílíme na přípravě společné doporučené struktury propouštěcí zprávy. Propouštěcí zpráva shrnuje informace o zdravotní péči poskytnuté pacientovi během hospitalizace. Ačkoli je počet hospitalizací řádově nižší než počet kontaktů v ambulantní péči, je obvykle v rámci hospitalizace zjištěno hodně důležitých informací a přijato mnoho rozhodnutí a doporučení důležitých pro navazující péči.

Závěrem: elektronizace a digitalizace zdravotnictví je součástí elektronizace a digitalizace celé společnosti světa ve kterém společně žijeme. Elektronické zdravotnictví není jiné, paralelní, je součástí celého systému. Elektronizace není samospasitelným řešením a nevyřeší žádné naše problémy, současně je ale mnoho problémů, které bez elektronizace nevyřešíme a mnoho příležitostí, které bez elektronizace nevyužijeme. Právě proto společně hledáme cestu, jak se s elektronizací „popasovat“ a jak nejlépe využít možnosti, které nám přináší, pro naši práci a především ve prospěch našich pacientů.

FacebookTwitterGoogleLinkedIn