Evropské společenství je postaveno na čtyřech základních svobodách: svoboda pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. Tyto svobody spolu s konkurujícími si daňovými a sociálními systémy spoluvytváří evropský prostor a jsou základem k úspěchu evropského projektu. Svobody pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb jsou podmínkou vzájemně výhodné spolupráce jednotlivých členských států evropské unie a tedy podmínkou k vytváření oné tolik „evropské přidané hodnoty“.

Jako poslanci Evropského parlamentu máme možnost podílet se na výsledné podobě norem, kterými orgány Evropské unie definují pravidla vzájemné spolupráce členských států. Našim zájmem a úkolem je vytvářet taková pravidla, která jsou výhodná pro občany České republiky. Samozřejmě že jsme současně věrni našemu volebnímu heslu „rovné šance pro všechny“ a prosazujeme tento přístup při hlasování o každé jednotlivé normě projednávané Evropským parlamentem.

Každá z těchto základních svobod je evropskými normami zajištěna na jiné úrovni. V oblasti svobody pohybu zboží a kapitálu velké problémy nevidíme. jinak je tomu již v oblasti volného pohybu osob, tedy především zaměstnanců. V této oblasti je již řada bariér, které e snažíme bořit. Mnoho členských zemí EU omezuje volný pohyb zaměstnanců z jiných zemí, a to v rámci platných pravidel či dokonce v rozporu s nimi. Volný pohyb zaměstnanců je především politikum. věcně by odstranění všech bariér výrazně prospělo všem občanům jednotlivých členských zemí, nicméně politické důvody vedou vlády řady zemí k regulacím a omezováním této základní svobody. Volnému pohybu osob se však budu věnovat jinde.

Směrnice o službách na vnitřním trhu je základní legislativní normou, která má za úkol zajistit „rovné šance pro všechny“ v oblasti poskytování a čerpání služeb. Práva občanů členských zemí EU na poskytování služeb je zakotveno v základních smlouvách EU již od roku 1958. Služby jako takové jsou velice významnou součástí národního hospodářství ve všech členských zemích.

Rozsah směrnice

Často se setkávám s dotazem koho se směrnice o službách na vnitřním trhu bude a koho nebude dotýkat. Směrnice se týká všech služeb, poskytovaných za úplatu, až na výjimky. A právě výjimky jsou velmi důležité.

Výjimky lze rozdělit z pohledu vzniku směrnice na takové, které již byly vyjmenovány v návrhu směrnice, a to jsou:

• finanční služby
• daně
• výkon státní služby
• exekutivní služby
• „sektorové“ služby (doprava, energie, telekomunikace).

Druhou skupiny výjimek tvoří služby, které byly z účinnost směrnice vyjmuty na základě jednání Evropského parlamentu. Toto vyjmutí prosadila převážně levice:

• služby obecného zájmu (školství)
• právní služby (advokáti, notáři)
• zdravotní služby
• audiovizuální služby (televize, rozhlas, kina)
• loterie, hry a sázky

Kontaktní místo

Jednou z podstatných novinek směrnice je zavedení „jednoho kontaktního místa“. Toto pravidlo ukládá členským státům, aby zřídili kontaktní místo, kancelář, prostřednictvím které podnikatel může vyřídit všechny formality související s podnikáním. Současně se také ukládá členským států zajistit pro podnikatele i pro občany jasné, jednoznačné a srozumitelné informace o tom, co je třeba pro podnikání splnit.

Zřízení jednoho kontaktního místa a zajištění kvalitních informací je velkým přínosem pro podnikání. Každý, kdo se setkal s občan neproniknutelným houštím úřadů, potvrzení, povolení a formulářů musí pokládat jedno kontaktní místo s přehlednými informacemi za pohádkový polibek Šípkové Růžence.

Princip země původu

Velmi často diskutovanou částí směrnice je právě princip země původu. Celé diskuse je doprovázena řadou nepřesných informací, nepochopení a nedorozumění.

Především je potřeba zdůraznit, že princip země původu se týká pouze dočasného, nikoli dlouhodobého či trvalého poskytování služeb. To je zásadní, často přehlížený fakt.
Obecně tento princip znamená, že ten, kdo je oprávněn poskytovat určitou službu ve své domácí zemi, může stejnou službu podle domácích pravidel poskytovat i v jiné členské zemi EU. Postupuje tak podle pravidel, která lépe zná a lépe je může dodržovat. Opakuji, že toto pravidlo se netýká těch, kdo chtějí v cizí zemi poskytovat službu dlouhodobě – pro ně pat stejná pravidla jako pro domácí poskytovatele služeb.

Existují oblasti, ve kterých není žádoucí, aby princip země původu platil, případy, ve kterých je nutné dodržovat pravidla země, ve které je služba poskytována. Takovými oblastmi jsou například pracovně právní vztahy, hygienické předpisy, předpisy bezpečnosti práce a podobně.

Princip země původu se nevztahuje automaticky na všechny oblasti služeb. Z tohoto principu jsou vyjmuty případy, na které se vztahují jiné předpisy EU a případy které jsou ve veřejném zájmu (například veřejná politika, veřejná bezpečnost, veřejné zdraví, ochrana spotřebitele, ochrana duševního vlastnictví, ochrana národního historického a kulturního dědictví).

Z principu země původu vyňala již Evropská komise ve svém návrhu poštovní služby, dodávky elektrického proudu, plynu a vody, ochranu duševního vlastnictví, statutární audity, registrace vozidel pronajatých na leasing, mezinárodní obchodní právo, povolovací systémy pro náhrady nákladů za nemocniční péči a služby notářů.

Princip země původu se nevztahuje také od samého počátku na ty služby, na které se vztahuje směrnice o uznávání kvalifikací. Jedná se o lékaře, zdravotní sestry, ženské sestry, lékárníky, architekty, právníky a veterináře.

Přechodně by z principu země původu měly být dále vyloučeny přeprava hotovosti a služby exekutorů.

Kvalita, nabídka a cena

Směrnice o službách přinese vyšší kvalitu, snazší dostupnost (větší nabídku) a nižší ceny služeb pro občany. Pro členské země přinese podle analýz více jak půl milionu nových pracovních míst a hospodářský růst více jak 35 miliard EUR v sektoru služeb. Směrnice zakazuje členským státům diskriminaci, nerovné zacházení a zbytečnou byrokracii.

Přijetí směrnice se brání země, které se obávají větší konkurence ve službách. Jsou to takové země, jejichž služby jsou nekvalitní a drahé. i, kdo poskytují kvalitní služby za dobrou cenu se směrnice neobávají, naopak ji vítají jako příležitost k růstu. Osobně jsem přesvědčen, že občané České republiky patří do druhé skupiny.

Rovné zacházení

Pro všechny nové členské země, a nejen pro ně, je podstatnou součástí směrnice o službách na vnitřním trhu záruka vyšší míry rovného zacházení s poskytovateli služeb ve všech členských zemích bez ohledu na to, ze které země pochází nebo v které zmi jsou usazeni. Směrnice výslovně zakazuje některé praktiky, které uplatňují některé členské země vůči pracovníkům a poskytovatelům služeb z jiných členských zemí. Zakazuje neodůvodněnou byrokracii a diskriminaci.

Neodůvodněné obavy ze sociálního dumpingu

Nejčastějším argumentem, kterým se levice brání přijetí směrnice o službách je obava ze sociálního dumpingu . Tato obava je zcela lichá. Administrativní bariéry vedou k nelegální práci, k práci „na černo“ a právě ta přináší největší rizika, včetně nerovného postavení zaměstnanců. Směrnice právě povede ke snížení byrokracie, omezení a nerovného přístupu, zvýší a zjednoduší zaměstnávání, povede k růstu legálního zaměstnávání a omezení zaměstnávání „na černo“.

Falešné obavy o dobyté „jistoty“

Další argument používaný levicí je obava o již dosažené sociální „jistoty“ zaměstnavatelů, tedy o již levicí a odbory prosazené normy jako jsou například směrnice o vysílání pracovníků, o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, Televize bez hranic, o vzájemném uznávání kvalifikací či o koordinaci sociálních aktivit a podobně. Každý, kdo se s návrhem směrnice a její současnou podobou před hlasováním seznámil ví dobře, že výše uvedené výdobytky nejsou směrnicí o službách ohroženy. Tento fakt je dokonce v textu návrhu směrnice připraveném k hlasování výslovně uveden.

Směrnice o službách a zdravotnictví

Dlouhodobě se zajímám o problematiku zdravotnictví a sociálních služeb. I při projednávání návrhu směrnice o službách na vnitřním trhu hrají sociální služby a zejména zdravotnictví velkou roli. Odpůrci směrnice se snaží vyjmout především zdravotnictví z působnosti směrnice.
Zčásti je tato snaha neodůvodněná. Směrnice se nevztahuje na poskytování služeb lékařů, zdravotních a ženských sester, lékárníků, stejně jako zvěrolékařů, architektů a právníků od samého počátku, a to proto, že se jedná o profese, na které se vztahuje směrnice o uznávání kvalifikací.

Velkým důvodem obav z uvolnění trhu zdravotních a sociálních služeb jsou obavy z konkurence. Levicoví politici chrání své domácí poskytovatele těchto služeb, současně však hodně poškozují své občany, spotřebitele těchto služeb. Uvolnění a vstup nových poskytovatelů by totiž právě konzumentům sociálních a zdravotních služeb přineslo lepší dostupnost, větší nabídku, vyšší kvalitu a příznivější ceny těchto služeb.

Podle mne jsou zdravotní a sociální služby také službami a jejich poskytovatelé mají mít stejná práva a povinnost jako poskytovatelé dalších služeb. Sociální a zdravotní služby mají zůstat v působnosti směrnice o službách na vnitřním trhu. Není třeba se obávat ani sociálního dumpingu, ani poklesu kvality – vždyť nosné zdravotnické profese jsou ze směrnice stejně vyjmuty. Proč by poskytovatelé sociálních služeb či zdravotních služeb měli být ošizeni například o výhody jednoho kontaktního místa a zjednodušené byrokracie?

Nepřehlednost a nejistý výsledek

Směrnice o službách na vnitřním trhu se projednává v Evropském parlamentu bezmála tři roky a v posledním roce se stala nejvýraznějším politickým tématem. Na úpravu volného trhu se službami existuje mnoho názorů, koluje mnoho omylů a nepravd, promítají se nejrůznější osobní i skupinové zájmy.

K návrhu bylo předloženo více jak patnáct set pozměňovacích návrhů, téměř každý den zasedají různé komise a pracovní skupiny, jednají poslanci i lobisté. zvláště v posledních týdnech se pozice a návrhy mění takřka ze dne na den. Je prakticky nemožné celý ten chaos sledovat a vyznat se v něm.

Z toho vyplývají i moje obavy o konečný výsledek. Není zdaleka jasné, které pozměňovací návrhy budou a nebudou přijaty a jak jejich kombinace bude ovlivňovat praxi v členských zemích.

Jednota českých pravicových poslanců

Směrnice o službách na vnitřním trhu a hlasování o ni je jedním z nejdůležitějších v tomto roce, možná v celém pětiletém volebním období. Při tomto hlasování více než kdy jindy jde o prosazení zájmů České republiky a jejích občanů. Právě proto se poslanci ODS, KDU-ČSL a SNK-ED, tedy členové České národní delegace při Evropské lidové straně – Evropských demokratech sjednotili na společném postupu a budou hlasovat společně.

Jsem pevně přesvědčen, že evropská unie a Česká republika a její občané potřebují liberalizaci volného pohybu služeb. Proto budu i já, i další pravicoví čeští poslanci Evropského parlamentu v tomto smyslu hlasovat.