Evropský sociální model je ve své podstatě příslibem politiků občanům, příslibem ochránit občany od určitých problémů, „postarat se o ně“. Příslib sociálních jistot je dnes nejdůležitější nabídkou, kterou politici nabízí občanům výměnou za jejich podporu pro projekt Evropské unie.

Připomeňme si, že příslib sociálních jistot v podobě evropského sociálního modelu nahradil (doplnil) původní příslib zachování míru, s kterým Evropská unie vznikala. Nezapomínejme současně, že to byl nikoli nesouhlas s federativním uspořádáním či společnou zahraniční politikou, ale právě obava z ohrožení „sociálních jistot“ zaručených či slibovaných dnes občanům především starých členských zemích EU15, která vedla k odmítnutí návrhu ústavní smlouvy ve Francii a Nizozemsku.

Evropský parlament projednává nyní zprávu „Evropský sociální model budoucnosti“. Tato zpráva vznikla z vlastní iniciativy poslanců a věnuje se právě evropskému sociálnímu modelu a jeho budoucnosti. Zpráva sice nemá konkrétní legislativní dopad, nicméně i komisař Špidla ve svém vystoupení v Evropském parlamentu potvrdil, že se po jejím případném prosazení chystá na jejím základě navrhovat další legislativní normy.

Zpráva konstatuje, že ve skutečnosti žádný evropský sociální model neexistuje. Existují sociální systémy, chcete-li modely, jednotlivých členských zemí. Ty se od sebe velice podstatně liší, lze je obecně rozdělit do čtyř skupin: skandinávský, anglosaský, kontinentální a středozemní.

Vzájemné propojování a dokonce i pouhá snaha o porovnávání sociálních systémů jednotlivých členských zemí působí nebývalé obtíže a je příčinou neskutečně komplikované legislativy na evropské i národních úrovních.

Co je tedy společné pro sociální modely jednotlivých členských zemí, co by tedy mohlo být obsahem evropského sociálního modelu? Jsou to společné hodnoty, ke kterým se všechny členské země hlásí a společné problémy, které před nás staví změny ve společnosti. Shodneme se v tom, že chceme zachovat společné hodnoty a vypořádat se s přicházejícími problémy. Otázkou zůstává, jak to uděláme – a na tom se již neshodujeme a podle mého přesvědčení ani shodnout nemůžeme.

Ve zprávě jsou vyjmenovány základní hodnoty, na kterých je evropský sociální model postaven. Jsou jimi rovnost, solidarita, nediskriminace, jasná práva i povinnosti jednotlivce, přerozdělování, všeobecný bezplatný nebo levný přístup k vzdělání a zdravotní péči a dalším veřejným službám.

Dále zpráva vyjmenovává problémy, výzvy, se kterými se musíme vyrovnat. Tyto problémy přináší změny ve společnosti v Evropě i ve světě. Základní výzvy přináší demografické změny, globalizace a technologický rozvoj. Míra, se kterou se dokážeme s problémy vypořádat a do jaké se nám současně podaří udržet základní hodnoty, na kterých je sociální model postaven, je rozhodující pro budoucnost projektu Evropské unie. Občané totiž budou pokračující evropskou integraci podporovat pouze tehdy, pokud jim bude zaručovat jejich sociální jistoty.

V tomto světle se ukazuje jako podstatné, jaké jistoty politici občanům slíbí a jaké jim skutečně, reálně mohou nabídnout. Případný rozpor mezi sliby a možnostmi je naplnit může být katastrofou pro budoucnost evropské integrace.

Zpráva Evropského parlamentu se kromě vyjmenování základních hodnot a problémů pokouší také ukázat některé možnosti řešení. Podstatnou myšlenkou zprávy je shoda na nezbytnosti modernizace, rozšíření, aktualizace, vývoje či změny evropského sociálního modelu. Sociální model je nezbytné přizpůsobovat vývoji společnosti.

Společně uznávané hodnoty se nemění, ale musí se zákonitě lišit a měnit technická řešení jednotlivých sociálních systémů v členských zemích EU.

Velkou diskusí prošla a jistě i dále bude procházet otázka konkurence sociálních modelů. V současné době nemá žádná členská země EU ideální sociální model. Pokud ideální model neexistuje, je iluzí domnívat se, že je možné definovat tento ideální model na úrovni Evropské unie. Různost sociálních modelů a variabilita cest jejich vývoje v jednotlivých zemích je výhodná. Konkurence přináší vyšší kvalitu obecně a není tomu jinak ani v oblasti sociálních modelů. Není potřeba chápat konkurenci jako proces směřující ke zničení soupeře. Naopak, konkurence přináší inspirace, nová řešení a přístupy, poučení z úspěchů i nezdarů. Přidanou hodnotou Evropské unie je možnost vzájemného porovnávání, otevřené komunikace, sdílení dobré praxe a šance vyvarovat se chyb, které již udělali jiní. Jakýkoli tlak na nivelizaci, sjednocení sociálních modelů a bránění jejich zdravé soutěži a rozdílnosti je v tuto chvíli škodlivý pro Evropskou unii, jednotlivé členské země i jejich občany, a proto je potřeba se postavit rozhodně a rázně proti němu.

Mezi návrhy na řešení je třeba přivítat důraz na dokončení vnitřního trhu uvnitř Evropské unie. Vnitřní trh, včetně trhu služeb, vytváří další kvalitní pracovní místa, podporuje hospodářský růst a sociální soudržnost.

Velice důležitým momentem je jasná výzva k podpoře podnikání, zaměstnávání, vytváření pracovních míst. Zpráva konstatuje, že pracovní místa vytváří především malé a střední podniky. Je nezbytné vytvářet kvalitní legislativní prostředí pro jejich podnikání. Vytváření pracovních míst pomáhá snižování daňové zátěže i omezování byrokracie.

Zásadně je třeba odmítnout návrhy na nivelizaci daní, volání po koordinaci daňových politik mezi členskými zeměmi EU. Zpráva je věnována sociálnímu modelu, nikoli daňové problematice a proto je třeba jakékoli návrhy vztahující se k daňové unifikaci ze zprávy vypustit. Zdravá konkurence fiskálních politik členských zemí je prospěšná jak unii, tak jednotlivým zemím a především jejich občanům.

Důležitou oblastí je oblast takzvané „flexcurity“, tedy principu spojení flexibility se sociální bezpečností. Flexibilitou se rozumí především připravenost pracovníků reagovat na změny v poptávce po pracovní síle. Tato pružnost je podporována vzděláváním, které připraví pracovníka na vstup do zaměstnání, ale především celoživotním vzděláváním, které umožňuje reagovat na technologický vývoj. Velice důležitá je také mobilita zaměstnanců uvnitř Evropské unie. Bezpochyby patří do této oblasti také problematika flexibility pracovní doby tak, aby mohla pracovní doba reagovat na potřeby zaměstnance i zaměstnavatele.

Při svém rozvoji musí sociální modely nacházet rovnováhu mezi sociálním zabezpečením poskytovaným společností a individuální odpovědností jednotlivce a jeho rolí v sociálním modelu. Stejně pečlivě je třeba dbát na rovnováhu práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů. Stejně důležitá je i rovnováha mezi hospodářským růstem a sociální solidaritou. Hospodářský růst je rozhodující pro udržitelnost sociálních standardů právě tak jako jsou sociální standardy rozhodující pro udržitelnost hospodářského růstu.

Zásadní odpovědnost za sociální model nesou jednotlivé národní vlády. Evropská unie vytváří hospodářský a sociální rámec pro modernizaci a rozvoj jednotlivých sociálních modelů (včetně penzijních reforem), definuje společné hodnoty a umožňuje porovnávání jednotlivých systémů s cílem sdílet úspěch a vyvarovat se poznaných chyb.

Souhlasím s výstižným popisem stávajícího stavu i s výčtem společných hodnot i ohrožení. Nesouhlasím však se směrem, který zpráva navrhuje jako společné řešení. Sjednocování sociálních a daňových systémů a potlačení jejich soutěže je škodlivé a nesprávné. Proto zprávu v navrhované podobě nepodporuji.

Ke stažení:

• Modernizace evropského sociálního modelu -
  zpráva Evropské komise. [PDF, 114kB]
• Návrh zprávy o „Evropském sociálním modelu budoucnosti“ – podoba návrhu zprávy před hlasováním Evropského parlamentu. [PDF, 203kB]