Vítám dohodu ministrů práce zemí EU o novele směrnice o pracovní době. Novela zásadním způsobem zlepší nelogickou a tvrdou regulaci pracovní doby lékařů, prospěje zdravotnickým zařízením, jejich pacientům i lékařům.

V časných ranních hodinách (01.30 hod.) v úterý 10. června se ministři práce členských zemí Evropské unie dohodli na znění Směrnice o některých aspektech regulace pracovní doby.

Tato evropská právní norma zásadním způsobem ovlivňuje pracovně právní předpisy ve všech členských zemích EU. V České republice se mimo jiní promítá i do zákoníku práce.

Jedním z velkých témat, o kterých Evropský parlament a Evropská rada diskutují a přou se již několik let, je úprava maximální týdenní pracovní doby a zohlednění práce přesčas, ještě přesněji pohotovosti.

Jádro pudla je v tom, jakým způsobem se bude doba pohotovosti na pracovišti započítávat do týdenního limitu maximální dovolené pracovní doby. Stávající dnes platná právní úprava rozeznává pouze dobu práce a dobu odpočinku. A tak se podle zákoníku práce započítává veškerý čas strávený na pracovišti v době pohotovosti jako doba práce. Ve zdravotnictví tento způsob regulace působí problémy především lékařům.

Jejich služby se celé započítávají jako pracovní doba, která je ovšem omezena na nejvýše 48 hodin týdně (průměrně za posledních 4 až 12 měsíců). Pokud budeme počítat 40 hodin týdenní pracovní doby a 50 týdnů v roce, smí lékař v pohotovosti odsloužit pouze 400 hodin za rok. Vzhledem k tomu, že lékaři slouží nejen přes noc, ale i o víkendech, byl brzy limit pracovní doby vyčerpán a tak lékaři, ačkoli by třeba i chtěli, nesměli vykonávat pohotovostní služby. To způsobuje kritický nedostatek lékařů, který je obecně řešen porušováním zákona, nebo, například u záchranné služby, omezováním počtu lékařů ve službě a jejich nahrazováním jinými zdravotnickými pracovníky.

Návrh novely, na kterém se včera ministři shodli, zavádí novou kategorii, a to je doba čekání na práci v rámci pohotovosti na pracovišti. Tato doby, kdy je zaměstnanec na pracovišti, ale nevykonává práci, se do týdenního limitu pracovní doby nebude započítávat. Do limitu se tedy bude počítat pouze ta doba pohotovosti, kdy lékař skutečně pracuje. Tato změna prospěje lékařům, protože jim umožní sloužit služby, pokud sloužit chtějí a pokud má jejich zaměstnavatel o jejich práci zájem. Současně se sníží potřeba zaměstnávat další lékaře pouze kvůli tomu, abychom dostáli požadavku zákona a nepřekračovali limity pracovní doby. Konkrétní lékaři mohou získat vyšší platy. Změna prospěje zdravotnickým zařízením, která již nebude nutit ke shánění dalších, jinak nepotřebných lékařů, či k porušování zákona.

Pochopitelně prospěje novela i pacientům, nebude je vystavovat riziku snížení dostupnosti zdravotní péče a umožní, aby se i v době pohotovosti o ně starali lékaři, kteří je znají a kteří o ně pečují v řádné pracovní době.

Závěrem je třeba dodat, že směrnice o regulaci pracovní doby žádným způsobem neovlivňuje odměňování. Je zcela na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, případně na kolektivním vyjednávání či právní úpravě té které členské země, jak bude lékař odměňován, a to i v době pohotovosti, v době výkonu práce i v době čekání na práci. V této věci již existuje rozsudek Evropského soudního dvora v případu sporu lékaře a nemocnice v Českém Krumlově.

Související:

• Evropský soudní dvůr a plat českého lékaře
• Služby lékařů u evropského soudu