Levice sice tvrdí, že je sociální, ale ve skutečnosti plýtvá veřejnými prostředky, rozdává nejen těm, kdo potřebují, ale i těm, kteří by se ve skutečnosti o sebe mohli postarat sami. Levice ve všech zemích zadlužuje veřejné rozpočty.

Práce dětského lékaře, které jsem se věnoval více jak osm let jak v nemocnici v Kolíně, tak ve své soukromé praxi, je krásná práce. V roce 1994 mě tehdejší ministr zdravotnictví přizval k práci na obnovení systému veřejného zdravotního pojištění. I to byla velice zajímavá zkušenost. Normy, které jsem tehdy vytvořil se svými spolupracovníky, jsou užívány dodnes a se znalostí evropských souvislostí tvrdím, že jsou stále jedněmi z nejlepších v EU.

O dalším rozvoji zdravotnictví se rozhoduje v politice. Některým se to nelíbí, ale je to prostě tak. Během posledních let se zdravotnictví a zdravotní politika stávají nejen v české republice, ale v celém rozvinutém světě politickou prioritou. Došel jsem k závěru, že pokud skutečně mohu něco pro lepší zdravotnictví udělat, je to v politice.

Stát není nakloněn žádným stranám, stát je politickými stranami ovládán. Všechny politické strany tvrdí, že mají sociální cítění, nicméně pouze zodpovědná pravicová politika je skutečně sociální.

Levice sice tvrdí, že je sociální, ale ve skutečnosti plýtvá veřejnými prostředky, rozdává nejen těm, kdo potřebují, ale i těm, kteří by se ve skutečnosti o sebe mohli postarat sami. Levice ve všech zemích zadlužuje veřejné rozpočty. Zadlužuje každého z nás, a naše dluhy budou muset naše děti splácet za nás. Levice prosazuje práva zaměstnanců na úkor zaměstnavatelů, vysoké zdanění aktivních a úspěšných. To v důsledku vede k nezaměstnanosti, zániku pracovních míst, nižšímu výběru daní a odchodu nejlepších a nejschopnějších do zahraničí. A to rozhodně potřebným a společnosti neprospívá, to není sociální.

Skutečná sociální politika je politika, která podporuje podnikání, vytváření pracovních míst, rovnoprávné vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem jako partnery. Pracovat se musí vždy vyplatit, stejně tak jako se vždy musí vyplatit vytvářet pracovní místa. Daně mají být nízké, aby lidé, kteří hodnoty vytváří, mohli o svých penězích rozhodovat sami. V takovém systému společnost vytváří větší bohatství a může těm, kteří pomoc skutečně opravdu potřebují, pomáhat více, než dnes.

Rozhodl jsem se pro pravicovou politiku právě proto, že mám silné sociální cítění a pravicová politika je skutečně sociální.

Věnuji se politice vlastně od roku 1994, tedy již 15 let, a to není málo. Současně se však věnuji tomu, čemu rozumím a co mne zajímá – zdravotnictví a sociální politice. Občas toho všeho mám plné zuby, to je pravda, ale vždy se najde někdo, kdo mi dá důvod jít dál. Potkávám se s mnoha skvělými lidmi, i s mnoha lidmi, kteří opravdu potřebují pomoci. A proto jdeme s mými spolupracovníky stále dál. Ta práce mne baví, kdyby mne to bavit přestalo, nechal bych toho.

Každý jsme pánem svého času, a je jenom na nás, jak jej rozdělujeme. Každé povolání s sebou přináší povinnosti, i určitý čas, po který se musíte věnovat práci. Práce poslance Evropského parlamentu je velice náročná na spolupracovníky, na znalosti, soustředění i na čas.

Každý týden mimo dovolenou trávím několik dnů v zahraničí, nejčastěji v Bruselu nebo ve Štrasburku. Ostatní dny pracuji v České republice. Kancelář mám v Kolíně, hodně času trávím v Praze, ale běžně cestuji po celé republice.
S rodinou se snažím trávit co nejvíce tohoto času, který nemusím věnovat práci. Jsou to často večery, občas víkendy. Pokud to jde, snažím se pracovat doma, často dopoledne když jsou větší děti ve škole, nebo pozdě večer, když spí. Mám velkou oporu ve své ženě, v obou babičkách a všech čtyřech dětech. Bez nich bych svou práci nemohl dělat.

Přiznám, že na koníčky nemám mnoho času. Rád fotografuji, mám i kameru, baví mne i postprodukce, tedy následné zpracování fotografií a videa v počítači. Rád trávím čas na chalupě, jsem drobný kutil, baví mne práce se dřevem. Rád si přečtu hezkou knížku, jezdím na kole, ale méně, než bych chtěl.

Spíše nesplnitelné než nesplněné. Přál bych si, aby všichni moji blízcí byli stále zdraví a abychom byli stále spolu. Nyní jsme, máme se rádi a jsme šťastní.

Elektronické zdravotní knížky dnes v ČR používá více jak milion lidí a devět tisíc lékařů. Je to zdaleka nejvíce v celé EU. Kromě zdravotních informací se do zdravotní knížky podařilo doplnit přehled zdravotní péče, kterou za pacienta zaplatila VZP v minulých letech – tento přehled má k disposici každý pojištěnec VZP, jakmile požádá o zřízení zdravotní knížky na internetu. Připravuje se v krátké době i přehled všech poplatků a doplatků, které pacient zaplatil u lékaře, v nemocnici nebo v lékárně.

Dále se ve spolupráci s VZP připravuje elektronické předepisování léků. Pacient již nebude muset s receptem do lékárny, výdej léků bude rychlejší a přesnější. Shromážděné informace umožní předcházet omylům a chybám, méně lidí zemře na to, že užívali nevhodné léky. Lékaři a lékárníci budou lépe spolupracovat a kvalita péče bude vyšší.
projekt zdravotních knížek běží výborně a je inspirací a příkladem pro celou EU. I mým cílem, v případě zvolení, je prosadit elektronickou zdravotní dokumentaci pro každého občana v EU do roku 2014 – podobně jako to chce Barack Obama v USA.

V Kolíně žiji od roku 1986, od dokončení lékařské fakulty. Od roku 1998 jsem zastupitelem města Kolína. Na život v Kolíně nevzpomínám, je pro mne přítomností. Mám velkou radost z toho, co se za dvacet let v Kolíně podařilo, jak se naše město mění, zvláště v posledních několika letech.
Jsem hodně rozpačitý z TPCA, těším se na dokončení obchvatu, mám radost z nemocnice, ve které jsem pracoval, a která se pod vedením Luďka Rubáše proměnila z ospalé okresní nemocnice v moderní krajské zařízení s velkou perspektivou dalšího rozvoje (alespoň do té chvíle, než bylo úspěšné a kompetentní vedení Rathem vystřídáno těmi, jejichž základní kvalifikací je oddanost a poslušnost).
Velkou radost mám z práce Stipendijního nadačního fondu města Kolína, kde se nám během několika let podařilo především díky pilné práci některých členů správní rady fondu vytvořit tradici a stát se součástí kulturního dění ve městě.

Vrcholí předvolební kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Plynule naváže kampaň před volbami do Poslanecké sněmovny. Denně se setkávám se stovkami a hovořím s desítkami lidí. Nechci v tomto článku agitovat pro sebe či pro ODS, ale chtěl bych zdůraznit význam demokracie. Demokracie není snadná, naopak, je velice komplikovaná a často se nám v ní nedaří to, co bychom si přáli a o čem nepochybujeme, že je správné. Přesto je demokracie nejlepší způsob vedení společnosti, který máme.

Největším nebezpečím pro demokracie je to, když lidé přestanou věřit, že moou věci ovlivnit. Potkávám se s mnoha lidmi, kteří přesně vědí, co v životě chtějí dosáhnout, kdo jim v tom pomáhá a kdo jim brání a koho tedy budou volit. Potkávám ale i hodně těch, kteří o své budoucnosti a o naší společné budoucnosti tak jasno nemají. Jsou mezi nimi unavení, znechucení, zklamaní i ti, kdo se o sebe sami postarat nechtějí a očekávají, že se o ně budou starat jiní. Často se ve svém zklamání či slabosti od demokracie odvracejí, k volbám jít nechtějí a v demokracii nevěří. Ti jsou pomoc snadným cílem a obětí pro nedemokratické, demagogické a často násilnické skupiny, které nabízí snadná a jednoduchá řešení.
Chtěl bych poprosit každého, aby své zklamání, rozpaky, pochybnosti či slabost překonal, rozhlédl se kolem sebe, zamyslel se nad věcmi, které sám vidí a zažívá a rozhodl o naší společné budoucnosti podle své vůle.