V týdnu od 2. do 5. února 2010 jsem se zúčastnil pracovní delegace Výboru pro zaměstnanost a sociální politiku Evropského parlamentu do sídla OSN v New Yorku. Hlavním programem delegace byla účast na jednání Komise pro sociální politiku a rozvoj Organizace spojených národů.

Naši návštěvu pomohli organizovat pracovníci zastoupení EU při OSN v čele s panem Juan Antonio Yanez-Barnuevo.
Komise ONS zahájila 2. února 2010 své jednání, zvolila svým předsedou zástupce Ghany pan Leslie Kojo Christian, se kterým jsme se setkali osobně na krátkém jednání. Na programu jednání komise bylo několik významných bodů, mezi jinými otázka dopadů hospodářské a finanční krize do sociální oblasti, problematika zdravotně postižených a jejich postavení ve společnosti, sociální integrace a další.

Setkali jsme se také s předsedou ECOSOC, velvyslancem Malajsie panem H. Hamidon Ali. V diskusi jsme zmínili také otázku stárnutí společnosti.

Osobní zkušenost z jednání komis OSN je nenahraditelná. Chci zdůraznit dvě skutečnosti. První je skutečné postavení EU a její vnímání představiteli na úrovni OSN. Členy OSN jsou jednotlivé členské státy a ne EU, která má postavení pozorovatele. Mohli jsme sledovat snahy některých pracovníků zastoupení EU posílit postavení EU, především v důsledku Lisabonské smlouvy. Tato snaha se zatím nijak nepromítá do vnímání představitelů ostatních zemí, kteří respektují představitele jednotlivých členských zemí a jejich suverenitu.

Druhou poznámku chci věnovat možnostem OSN v oblasti sociální politiky. Mezi členskými zeměmi PSN jsou velké rozdíly, historické, kulturní i hospodářské. Tyto rozdíly neumožňují pochopitelně právě v oblasti sociální nalézat společná konkrétní řešení, a tak se práce OSN omezuje na obecné deklarace a prohlášení. Vystoupení některých představitelů členských zemí v diskusi ve mě vyvolávala podezření, zda nejsou více popisem přání, než reality.

Spolupráce členských zemí v OSN má jistě svůj význam, stejně jako své limity. Je důležité, že se představitelé zemí setkávají, diskutují, vyměňují si své názor a hledají společné přístupy. V sociální oblasti se však dobře zobrazují již zmíněné limity. Osobní setkání a poznání práce komise nám ukázalo, že překročení těchto limitů je hodně vzdálené.