Pakt o rozpo?tové (ne)kázni: odpov?dní doplácí na neodpov?dné

Souhlasím s tím, abychom se nep?ipojovali ke smlouv? o rozpo?tové kázni. O vyrovnaném rozpo?tu m?že a musí rozhodnout každá zem? sama za sebe. Smlouva ne?eší p?í?iny krize ve?ejných rozpo?t?, ale pouze jejich následky.

Evropskou unii trápí rozpo?tová nekáze?. Tedy p?esn?ji ne celou Evropskou unii, ale n?které ?lenské zemí? Dokladem toho je snaha uzav?ít smlouvu o rozpo?tové kázni. Ta by m?la p?im?t ?lenské zem?, aby se chovaly odpov?dn? ve svém hospoda?ení s ve?ejnými rozpo?ty. Zaslouží si p?ipomenout, že nejde o první pokus. Již známá Maastrichtská kriteria jsou pokusem o nastolení jisté rozpo?tové kázn?. Smutnou zkušeností z?stává, že jejich nedodržování není sankcionováno, a tedy že se i p?i jejich porušení nic vážného vlastn? ned?je. Jasn? to ukázalo nap?íklad N?mecko, které p?i podobném nedodržení uplatnilo právo siln?jšího a jakoukoli diskusi utlo.

Smlouva o rozpo?tové kázni obsahuje krom? závazku této kázn? také závazek podílet se na ?ešení problém? t?ch zemí, které svou rozpo?tovou káze? nezvládly a které bez pomoci nezvládnou splácet sv?j ve?ejný dluh, neboli nemohou bez pomoci jiných zemí najít zdroje pro výdaje svých ve?ejných rozpo?t? (jinak ?e?eno: zdroje najednou nejsou€¦).

P?í?inou sou?asné krize ve?ejných rozpo?t?, která drtí ?ecko a více ?i mén? naléhav? ohrožuje ?adu dalších zemí nejen v Evropské unii, je neodpov?dné hospoda?ení s ve?ejnými rozpo?ty. Zem?, p?esn?ji jejich vlády, utrácely více, než byly jejich p?íjmy, a na toto utrácení si vyp?j?ili více, než jsou schopné splácet. Dostávají se tedy do situace, kdy jsou jejich p?j?ky stále dražší, a hrozí, že jim jednou, a nemusí to být ve vzdálené budoucnosti, již nikdo nep?j?í. V tu chvíli zem? zbankrotuje, stát nebude mít na d?chody, na mzdy státních zam?stnanc? a nebude moci platit za provoz státních institucí, jako je armáda, policie, školství, ve?ejná správa a další. Detailní rozepisování scéná?e bankrotu nechám odborník?m ?i spekulant?m.

Pro? vlastn? a za co vlády tolik utrácí? Zjednodušen? ?e?eno, za pln?ní politických slib?. Slib?, které padly p?ed volbami jako odpov?? politik? na to, co po nich jejich voli?i cht?jí. Nep?im??ená o?ekávání ve?ejnosti vedou k nep?im??eným slib?m, a následn? ve?ejnost pln?ní t?chto slib? vyžaduje. To, že se mnohdy idealistické a nerealistické p?edstavy promítají do volebních a následn? i vládních program?, vyvolává falešný dojem, že jde o p?edstavy splnitelné, že jejich pln?ní je jaksi nárokovatelné a je povinností zvolených politik?. Formulování t?chto p?edstav a následn? požadavk? má zcela jist? EU rozm?r.

Ideálním p?íkladem a zárove? d?kazem je problematika klimatických zm?n. Evropskou unii ovládá víra v to, že investicemi z ve?ejných rozpo?t? m?žeme ovládnout klimatické zm?ny. Tato p?edstava, kterou s námi sdílí jen ?ást ostatního sv?ta, je kombinována s tezí o jakési vyšší odpov?dnosti ?lenských zemí EU, než jakou nese zbytek sv?ta. EU se proto rozhodla, že p?jde sv?tu vzorem v ?ele boje proti klimatickým zm?nám. Dosavadním výsledkem je a) komplikovaná soustava regulací, kterými si sami omezujeme svou konkurenceschopnost a poskytujeme výhodu podnik?m p?sobícím v jiných ?ástech sv?ta, a b) ješt? komplikovan?jší soustava projekt? ve?ejné podpory, tedy ve?ejných výdaj?, které EU a její ?lenské zem? utrácí ve prosp?ch údajného boje proti klimatickým zm?nám. Tyto projekty ve?ejné podpory se v ?ase vyvíjí a m?ní. Když se ukáže, že jeden sm?r podpory deformuje ur?itou oblast a škodí, že výdaje jsou neefektivní a nic nep?ináší, byst?e se objeví jiný, tentokrát již správný sm?r, který je pot?eba ješt? št?d?eji zafinancovat - pochopiteln? z ve?ejných zdroj? a tedy v?tšinou na dluh. A toto je cesta do pekel.

Evropský sociální model se stal pevnou konstantou spole?enských hodnot, aniž by byl p?esn? definován. Podobá se politice boje proti klimatickým zm?nám v tom, že jej EU prosazuje jako vzor pro celý ostatní zbytek sv?ta. Evropský sociální model je tvo?en soustavou práv, regulací a p?edstav. Sociální práva jsou výsledkem spole?enského vývoje v n?kterých ?lenských zemích EU, v posledních více jak sto letech také výsledkem práce a boje odborových hnutí a centrál. Mají bezpochyby velkou spole?enskou hodnotu. Jejich problémem je rigidita, se kterou omítají reagovat na vývoj spole?nosti. Zvlášt? odborové centrály odmítají jakoukoli revizi již dobytých výhod a usilují o další výhody, pochopiteln? pro zam?stnance. P?i diskusi nemají odborové centrály žádného skute?n? jasného oponenta. Výsledkem je soustava regulací, které nejsou vyvážené mezi zam?stnancem a zam?stnavatelem. Nep?im??ená ochrana zam?stnance a zát?ž zam?stnavatele omezuje podnikání, brání vzniku nových pracovních míst, snižuje konkurenceschopnost a zvyšuje nezam?stnanost = snižuje p?íjmy a zvyšuje výdaje ve?ejných rozpo?t?.

Silnou stránkou evropské spole?nosti je pé?e o slabé, solidarita. P?irozenou lidskou solidaritu stále více vyt?s?uje solidarita institucionalizovaná, vymáhaná zákony. Pokud by skute?n? ú?inn? pomáhala pot?ebným, všechna ?est. Nicmén? se stále jasn?ji a jasn?ji ukazuje, jak je institucionalizovaná solidarita zneužívána ?ernými pasažéry. Ti, kdo cht?jí komplikovaný systém zneužívat, jsou vždy o krok ?i dva p?ed t?mi, kdo pravidla vytvá?í. V reakci na to vznikají více a více komplikovaná pravidla, která na jedné stran? více ú?edník? vykládá a vymáhá, a na druhé stran? stále více chytrák? zneužívá. P?irozená solidarita se vytratila, jedni pokládají sociální podporu za samoz?ejmou a nárokovou záležitost a nestydí se stále a stále si st?žovat, že je podpora nízká a dokonce si n?kdo dovolí vyplatit ji s n?kolikadenním zpožd?ním (z ?eho máme, proboha, nakrmit své d?ti!€?). Druzí už dávno nevnímají sociální podporu jako pomoc pot?ebným, ale jako da?, kterou jim zlý stát bere, aby s ní posléze neodpov?dn? plýtval. Výsledkem je op?t snížení p?íjmu a zvýšení výdaj? ve?ejných rozpo?t?.

Evropský sociální model je propagován nejen bez ohledu na pot?eby, ale dokonce i bez ohledu na skute?né možnosti jednotlivých ?lenských zemí. Je p?itom zcela jasné, že hospodá?ské možnosti jednotlivých ?lenských zemí jsou nesrovnatelné. A p?esto si d?chodci a nezam?stnaní v Rumunsku cht?jí porovnávat své d?chody a podpory s nezam?stnanými v N?mecku ?i v Dánsku. Zdá se, že uv??ili, že na n? mají právo a z?ejm? budou volit toho, kdo ji toto právo potvrdí - a snad i splní. Tolik propagovaná subsidiarita dostává na frak stejn? jako kýžená flexibilita ?i mobilita.

Jednotná evropská m?na v nejednotném hospodá?ském prost?edí p?enáší problémy mezi zem?mi. Jedni více vytvá?í, druzí více spot?ebovávají. Ti odpov?dn?jší utrácí jen tolik, nakolik mají, jiní utrácí víc, než si mohou dovolit. Spole?ná m?na dává všem stejnou možnost vyp?j?it si, za stejnou cenu. Ti odpov?dní potom doplácí na neodpov?dnost druhých. Nedivme se, že jim za?íná docházet trp?livost.

Odpov?dné hospoda?ení s ve?ejnými prost?edky je naprosto správným požadavkem, dokonce nutností. Je dlouhodob? sou?ástí programu ODS a je základním kamenem naší sou?asné koali?ní vlády. P?ipomíná, že do n?ho nepat?í jen mén? utrácet, ale také více vytvá?et. Ani jedno není lehké a snadné. Ani k jednomu však nepot?ebujeme mezinárodní smlouvu. Sta?í nám k tomu politická odvaha a podpora voli??, kterým musíme um?t vysv?tlit, pro?.

M?la by se naše zem? podílet na ?ešení problém? jiných zemí? Nemyslím. Nem?li jsme a nemáme šanci ovlivnit jejich chování a ani dnes nevidíme žádné v?rohodné známky zm?ny jejich hospoda?ení. Naše hospodá?ská situace nám nedovoluje vyskakovat si, v ?ad? ukazatel? jsme na tom h??, než zem?, které žádají naši pomoc. Nejsme sou?ástí eurozóny a z?ejm? ani dlouho nebudeme a tak nás ohrožují problémy spole?né m?ny jen nep?ímo.

Smlouva o rozpo?tové kázni ne?eší ani jednu z p?í?in nep?im??ených ve?ejných výdaj?. Nelé?í p?í?inu, ale pouze následky. Nevidím žádné známky ochoty revidovat politiky boje s klimatickými zm?nami, evropský sociální model ?i pravidla eurozóny. Nevidím žádné signály ochoty k dokon?ení fungujícího vnit?ního trhu, k zrušení ?i omezení regulací, které našim podnik?m svazují ruce a podporují mimoevropskou konkurenci.

Posledním závažným d?vodem pro p?istoupení k paktu rozpo?tové kázn? tak z?stává obava z politické izolovanosti naší zem?. Hospodá?ské izolace se nebojím. Odpov?? na to, zda je obava z politického osamocení dostate?ným d?vodem k další hlubší integraci je nelehkým úkolem pro naší vládu.